V pátek 10. 3. 2026 jsme se zúčastnili již 12. ročníku školního plesu. Setkali jsme se zde s rodiči, spolužáky, současnými i bývalými učiteli a také s absolventy naší školy.
Součástí večera byla bohatá tombola a pestrý program – vystoupení oboru zahradník, následně i keramického a tkalcovského oboru. V rámci plesu proběhlo také slavnostní stužkování prvních ročníků, kteří obdrželi naše handmade keramické brože. Zahradníci měli brož ve tvaru ginka, keramici hnědé srdce a tkalci modré klubko.
Studenti třetích ročníků byli slavnostně šerpováni a zároveň obdrželi drobnou pozornost od pana ředitele.
Celý ples se velmi vydařil. Bylo zajímavé sledovat přirozené interakce mezi žáky, učiteli i návštěvníky. O skvělou atmosféru se postarala také kapela Topband, která nás provázela celým večerem.
Již teď se těšíme na další ročník.
Prohlédněte si fotografie a nahlédněte do celé fotogalerie, a pro drobnou ilustraci přikládáme i úvodní plesové slovo.
—
Dobrý podvečer,
v programu je na mne vyhrazen 5 minutový bloček. Takže to zkusím moc nerozkecat :-). Mám na srdci přesně tři věci.
Za prvé – vítejte!
Vítejte na 12. školním plese, opravdu moc rád vás tu všechny vidím.
Za druhé – díky!
Díky Kamile, Lucce, Elišce a všem kolegyním a kolegům za organizaci plesu. Radostně jsem přijal roli „kam mne postavíte, tam budu stát“, a pokud něco potřebujete vědět, mne se neptejte.
Díky všem kolegyním a kolegům za jejich práci. Jen pro připomenutí – to máte:
- dozabydlet Bohušovickou,
- pomoci všem ročníkům zvykat si na nový prostor,
- rozjet výdejnu,
- připravit a zrealizovat několik projektových týdnů, adventní a velikonoční výstavu, setkávat se se zájemci o studium,
- zrealizovat dva termíny přijímacího řízení a odbavit 53 přihlášek ke studiu,
- připravit ples,
- chystat závěrečné zkoušky,
- a k tomu všemu učit podle rozvrhu, absolvovat 2 pedagogické rady a vydat jedno vysvědčení.
V naší sborovně si sice nejraději svítíme čajovou svíčkou, ale o co méně na sebe vidíme, o to vřelejší to je. Na jiných školách není úplně běžné, že by si pedagogové vzájemně lezli na nervy tak málo.
Díky všem spolupracovníkům, přátelům, příznivcům i podporovatelům, stojícím mimo nejbližší řady.
Díky kapele Topband, že si na nás i letos udělala čas a bude nás provázet celým večerem.
Velký dík patří manželům Prokopovým, kteří za celou školou stojí. Díky Daniele a Václavovi se zhmotnil prostor na Bohušovické. Dík patří také drahonickému backofficu – na jih zdravíme Zdeňku, Bohunku, Ladislavu, Veroniku, Tomáše, a též všechny pražírenské kolegyně a koelgy do stodoly a celé sítě kaváren. Poděkování patří také kolegyním z Centra MARTIN, naší návazné organizace sociálních služeb.
A dostávám se ke třetímu bodu, speciálnímu poděkování.
Jsem přesvědčený o tom, že škola je taková, jací jsou její žáci a žákyně a rodiny za nimi stojící. V tom jsme škola skutečně speciální – ve smyslu výjimečná. Velmi různorodý mix žáků vytváří bohaté školní klima se spoustou mikrohistorek. Žákovské rodiny jsou neuvěřitelně ke škole přívětivé, podporující, rozhovory s vámi vždy přátelské, připomínky věcné, naše společná komunikace plné respektu. Řekl bych, že málokteré škole a řediteli je takový luxus dopřán.
Několik historek si ovšem neodpustím.
Když vám píše maminka ohledně konzumace kávy svého syna, tipli byste, že je nespokojená, že se syn stává závislým na kofeinu. Na naší škole se bavím tím, že zpráva je naprosto zoufalým povzdechnutím, že doma došly všechny mince :-), a jestli umíme i platební kartu. Díky, paní Jará!
Když vám píše maminka, že netuší, kdo je Alena, a že ona se jmenuje Andrea, předpokládáte, že dostanete vynadáno za bordel v evidencích. Na naší školu ovšem doputuje zpráva, že by jí vůbec nevadilo, kdyby na Richarda byly dvě. Díky, paní Janáčková!
Když si nasuplujete matematiku u třeťáků keramiků, zjistíte, jak praktické a rozumné jsou ženy. Úkol zní přelož papír na třetiny. Zatímco Fanda, Lukáš a Adam závodí, aby přeložili zcela libovolně co nejvíc papírů, Lucka to hned napoprvé vymyslí, správně přeloží, doladí a před nás hochy položí. Nikomu to nenutí, jen se usmívá. Prostě ví. Třeťáci keramici, díky! A nulu na pravítku jsme nakonec taky našli.
A to takhle prodáváte jednu ze svých kytar jakési Janě Fabiánkové, shodou okolností si pro ni přijede do školy, je zvědavá a nechá se provést. Potkáme Majdu Kloučkovou a ona „jééé, já vás znám, vy jste dcera Nadi Urbánkové.“ Obě dívky si cosi pozpěvují a já jen koukám. Majdo, díky!
Zahradníci dokonale vystihli nejužší místo ve škole, tam se nahromadí a tento špunt vytváří vysoce podnětné prostředí pro mnoho konverzací. Adam se vás zeptá, jak se máte, Dan vám nabízí rohlík svačinu (a tvrdí, že v naší malé škole ztratil pantofle)
A takhle je to den za dnem a historek bych dokázal vyprávět mnoho.
V tuhle chvíli si dovolím použít slova Šimona Heřmana „Už toho nechte pane řediteli“, a pomalu toho nechávám. V odpovědi na otázku Evči Havlové „Jak to dnes zvládneme, pane řediteli?“ odpovídám, že dnes i ve dnech příštích to zvládneme a uzavírám již klasickými slovy Richarda Janáčka „pátek – pohoda“.
Díky všem za milé společenství, které vytváříte.
Užijte si dnešní večer.
Jan Pirgl
